Jak se připravit na portrétní focení, abyste se na fotkách líbili sami sobě

Mnoho lidí si myslí, že nejsou fotogeničtí – a není divu. V době dokonalých fotek a upravených profilů je těžké necítit nejistotu. Pokud se chystáte na portrétní focení ale pronásleduje Vás pocit, že se „na všech fotkách vždycky divně křeníte“, tenhle článek je tu právě pro vás.

Určitou nervozitou trpí téměř všichni moji klienti. Píšu téměř, protože nechci generalizovat ale skutečně i ti, ze kterých nervozita vůbec není cítit, mi ji často dodatečně přiznávají. Takže mám podezření, že jde skutečně o všechny :-D.

O čem vlastně portrétní focení je?

Trochu se tu rozepíšu ale pokud byste článek nedočetli, pak přečtěte alespoň následující odstavec, protože v něm je to, co bych rád, aby si odnesl skutečně každý návštěvník této stránky obzvlášť pokud by to bylo to jediné, co si zapamatuje.

Portrétní focení není o výkonu. Podtrhuji není :). Není to casting, módní přehlídka ani zkouška jako ve škole. Foťák zachytí totiž jen záběr – určitý pohled z určitého úhlu v určitém světle a v určité chvíli. Někdy se povede, někdy ne. V běžném portrétním focení vznikne několik stovek záběrů a průměrně si jich zákazníci vyberou a nechají doupravit kolem 8 kusů. Ano, dalece přes 90% všech pořízených záběrů se nakonec nestane fotkami. Tím nechci říct, že by byly ty záběry ošklivé. Chci tím říct, že je jen na Vás, které nakonec budete chtít doupravit, poslat a které nakonec budete používat. Suma sumárum to nejde zkazit. Fotograf pracuje pro Vás – vyzná se, poradí. Umí říct, jaký úhel, pózu nebo světlo zvolit, ale nakonec rozhodujete Vy…co se Vám líbí a co ne.

Takže o čem to focení vlastně je? Věřte nevěřte, dobrý portrét není dobrým díky ostrým lícním kostem nebo dokonalému outfitu. Skvělá fotka vzniká tehdy, když se člověk cítí bezpečně, když si dovolí chvíli nic nehrát a ví, že ho nikdo nesoudí a že ven se nedostane nic, co si sám nakonec nevybere – a právě k tomu musí focení být uzpůsobené.

Jedna z nejčastějších otázek, kterou dostávám, zní: „Jak se mám připravit na focení?“ Odpověď není univerzální. Fotka je nástupce portrétního malířství, tedy určitá forma umění. A protože umělci si vždy dělají, co chtějí, tak i my fotografové netesáme žádná pravidla do kamene. V následujících řádcích to připomenu 😉

Příprava začíná ještě před focením

Není potřeba dramatických příprav, ale trochu klidu den před focením udělá hodně. Zkuste si nechat volnější večer – místo práce do noci si udělejte chvilku pro sebe. Dejte si dobrou večeři, dopřejte si, hýčkejte se. Připravte si oblečení, které máte rádi, klidně si napište pár poznámek nebo otázek, které vás napadají. Vítám je – pomáhají mi Vás lépe poznat a lépe se na Vás naladit.

Pokud máte pochybnosti (například jestli si vzít brýle, nebo co udělá vaše jizva na fotce), ozvěte se předem. Není to hloupé – je to součást procesu.

Oblečení: buďte v něm doma

Možná vás překvapí, že neexistuje žádný „správný outfit na focení“. Důležitější než střih je to, jestli se v oblečení cítíte dobře. Vyberte si věci, které nosíte rádi, ze kterých máte radost a které na fotkách prostě chcete mít na sobě. Fotky Vám zbydou na dlouho a nejhorší scénář je, že odejdete s „řemeslně správnými“ fotkami, ze kterých ale nebudete mít radost.

Matné a tlumené barvy většinou fungují lépe než lesk a vzory – křiklavé oblečení totiž na sebe strhává pozornost ale připomínám, že nic není tesáno do kamene. Jestli máte svou oblíbenou šálu, svetr nebo oblíbené tričko (i třeba křiklavé a barevné), vezměte si je s sebou. Klidně i hrnek nebo knihu – drobnosti, které k vám patří, pomáhají vytvořit autentickou atmosféru. Nejdůležitější věc – během focení máme čas si hrát a experimentovat, takže výběr oblečení je vždy lepší než jeho nedostatek.

Samotné focení: zpomalení je součástí

Ve chvíli, kdy přijdete do ateliéru, máme čas. Nejprve si v klidu dáme čaj nebo kávu, popovídáme si. Pokud budete chtít vizážistku (což rozhodně doporučuji) pak se celá příprava ještě prodlouží.

Během focení se nespěchá. Pracujeme spolu, jako tým. Děláme pauzy, záběry prohlížíme společně, společně ladíme a hledáme spolu to, co Vám nejvíc sedí a cítíte se v tom nejlépe. Nečekám od vás výkon. Neexistuje žádné správně a špatně. Existuje jen líbí se a nelíbí se…Vám. Zároveň neexistuje „fotogeničnost“. Od toho, aby Vám to slušelo, si najímáte fotografa :). Já navnímám, co Vám sedí a dodám patřičné úhly, světla a pozadí, aby vše do sebe zapadlo. 

Celé jsem to přečetl(a) a stále jsem nervózní, co teď?

No předně palec nahoru, že jste dočetli až sem! 😀 Každopádně to, že jste nervózní, je úplně v pořádku. Strach z focení má skutečně každý – a není třeba ho překonávat silou. Dokonce bych řekl, že zkoušet ho potlačit silou spíš škodí. Brání Vám to se chovat přirozeně. Pokud jste nervózní, je třeba to přijmout jako součást cesty. Ta nervozita je Vaše, je to Vaše součást. Nebojte se, nejste na to sami, máte průvodce. Průvodce, který pracuje pro Vás. A jakmile Vaše nervozita nacítí, že jste v bezpečí, rozpustí se. To se ale většinou stane až po nějaké době. Pokud přicházíte do ateliéru s tím, že byste neměli být nervózní, kladete na sebe zbytečně tvrdé nároky.

Před focením doporučuji si ještě projít často kladené otázky zde.

Na závěr

Portrétní focení není nutnost, ale možnost. Možnost se na sebe podívat jinak. V bezpečném prostředí, kde na vás nikdo netlačí a kde máte prostor nic nehrát a odtrhnout se od všednodenního kolotoče. Máte tam průvodce, kteří jsou na Vaší straně…stačí jen vykročit 🙂