Pavel chabr

manžel, táta, technický i kreativní, otevřený i zásadový, racionální i citlivý, vnímavý i zaměřený, duchovně hledající i věrný. Milovník strojů i tvorů, myšlenek i reality. Teď, když to píšu, tak si říkám, že už musím zastavit, jinak těch protikladů vypíšu přes celou stránku :-D. Tady je hlavní, že jsem milovník fotografie, hlavně té portrétní.

Jako by celý můj život byl tahanicí protichůdných principů. Na jedné straně preciznost a láska k technice, kde vše do sebe zapadá, matematicky funguje a na druhé straně fascinace lidmi i zvířaty, vnímavost vůči emocím druhých i svým vlastním. Celou dobu vlastně nevím, na kterou stranu patřím v té hromadě rozporů, které vnímám a v sobě nosím. Až teď, kdy se blížím čtyřicítce, mi dochází, že můžu uplně klidně být na obou stranách :-).

Fotografie je pro mě právě tím úžasným spojením. Technická, přesná, synchronizovaná – světlo, úhly, časy, clona… A zároveň plná lidí. Plachých i výrazných, hloubavých i emotivních. V různých náladách, s různými příběhy.
Bez lidského protějšku by mě to nebavilo. Jenom preciznost je nuda.

Vždy se těším, že poznám někoho nového. Každé setkání je jiné a každý člověk dá procesu i výsledku něco jedinečného. Nejsem diktátorský fotograf – věřím, že fotka je společné dílo. Mix osobností, nápadů a vzájemného naladění.
Focení je o vztahu, atmosféře a bezpečí. O tom, že se nemusíte bát projevit.

Když to pak všechno zapadne – atmosféra je příjemná, nápad se nám oběma líbí, závěrka cvakne, blesky spustí, pípnou – a na obrazovce se objeví snímek, ze kterého máme oba dobrý pocit,
vím, že právě proto to celé dělám.